„Jsme vizionáři. S našimi klienty spoluvytváříme nové strategie nejenom v oblasti architektury a designu, ale i za jejich hranicemi,“ říká o sobě ateliér ASGK Design, v jehož čele od samotného vzniku stojí architektka Gabriela Kaprálová. Do České republiky přišla v roce 1995 ze Slovenska, kde vystudovala Vysokou školu výtvarných umění. Ve svém letenském ateliéru nám vyprávěla o vzniku ateliéru i svých zkušenostech ze zahraničí.
Co vás přivedlo k architektuře? Hrálo nějakou roli vaše rodinné zázemí?
Rodiče jsou vystudovaní technici. Babička se však zajímala o výtvarné umění, sama velmi pěkně kreslila a vystavovala jako dítě i na Pražském hradě za prezidenta T. G. Masaryka, takže impulsy mohly přijít především od ní. Od útlého dětství mě v kresbě i malbě podporovala. Vždy jsem chtěla pracovat s prostorem. V úvahu přicházela architektura a sochařina, nakonec vyhrálo to první.
Ovlivnily jisté zážitky či osoby vaši práci?
Rozhodně mě ovlivnilo studium na bratislavské Střední uměleckoprůmyslové škole pod vedením výtvarníka Rudolfa Fily. Tehdy zavedl na bývalý režim nevídaně propracovanou výuku inspirovanou weimarským bauhausem, v rámci které jsme procházeli uměleckými řemesly i různými druhy výtvarného umění. Museli jsme nejenom teoreticky, ale i prakticky ovládat sochařinu, malbu, grafiku, fotografii, písmomalířství a základy architektury. Tehdy nejenom ve škole, ale i v podhoubí Bratislavy doslova kvetla undergroundová umělecká a intelektuální scéna, která nás mladé studenty velmi inspirovala. Na škole se konaly tajné výstavy a profesoři se naprosto odkláněli od oficiální socialistické ideologie. Byla to bezvadná škola, která mě naučila dívat se na věci komplexně a bez obav, že něco nejde.
Jak vznikal ateliér ASGK?
Jako začínající architektka jsem nejprve pracovala v pražském ateliéru Genius Loci a zabývala se především výstavnictvím a rezidenčními projekty. Na zbraslavském zámku jsem například vytvořila stálou sbírku asijských umění či výstavu o Svaté Anežce v Anežském klášteře. Dostala jsem ale chuť na větší projekty a získala místo v ateliéru Omicron-K, kde jsem si vyzkoušela práci především na velkých administrativních a multifunkčních budovách. Tehdy se mi začali ozývat lidé, kteří chtěli projekt jen ode mě a nakonec jsem se s dvěma kolegy rozhodla založit ateliér Escadra. Postupem času jsme se rozešli a založila jsem svůj vlastní ateliér Architektonické studio Gabriela Kaprálová.. Posléze z něj vzniklo ASGK Design s.r.o. Dnes je nás v ateliéru deset a jednou z našich silných stránek jsou rekonstrukce, protože jsme se dobře naučili komunikovat s památkáři, vést s nimi dialog.
Pro zbraslavský zámek připravila Gabriela Kaprálová výstavu o asijském umění.
V Českém ráji ateliér ASGK Design předělal stodolu na plnohodnotný rezidenční objekt.
Například Dům Zilvar, který získal čestné uznání v kategorii rodinný dům Grand Prix Architektů 2014, vznikl na základě architektonické soutěže v rámci vašeho ateliéru. Je toto pro vás běžný postup?
Pokud se jedná o větší či velmi důležitý projekt, většinou to tak chodí. Pro mnoho projektů pořádáme v ateliéru workshopy, brainstormingová sezení, případně interní minisoutěže.
Nízkoenergetický dům Zilvar patří mezi nejúspěšnější realizace ateliéru. Více se o něm dočtete v našem článku.
Dlouhá léta jste pracovali jako dvorní architekti České spořitelny. Jak se liší práce pro korporaci a jednotlivce?
Obojí má své pro a proti, ideální stav je osvícený klient, fungující komunikace, jasné zadání a oboustranná důvěra, ať už se jedná o korporaci, nebo o jednotlivce. Navrhnout se pak dá téměř všechno. U korporací se často stává, že selhává komunikace v rámci velké firmy a do projektu vstupuje příliš mnoho lidí s naprosto odlišnými názory. Organizačně je velice náročné dosáhnout dobrého výsledku, ale i to se nám například u spořitelny povedlo. Soukromý klient zase vyžaduje péči, a s tím je spojené i velké množství času, kdy se mu musíte věnovat. Jste totiž v podstatě rodinný architekt a své klienty musíte dobře poznat.
Proč jste ukončili spolupráci s Českou spořitelnou?
Náš ateliér se snaží odvádět vysoce kvalitní práci a nabídnout svým klientů to nejlepší. Prosazujeme také kvalitní provádění staveb a technologie, kterými lze dosáhnout nižší provozní náklady budov. To všechno něco stojí, a to je i příčina, proč spolupráce s Českou spořitelnou dále nepokračuje.
Do této instituce nastoupil v roce 2012 nový management stavebních investic, který má zcela odlišný postoj k projektování i ke stavebním pracím než my. Nepodařilo se nám je přesvědčit, že pokud zvolí levné řešení, bude to nakonec řešení nejdražší, jelikož se bude muset brzy obnovit, nebo zcela nahradit.
V roce 2009 ateliér vyhrál v kategorii rekonstrukce Grand Prix Architektů za komplexní rekonstrukci paláce Rytířská, kde vytvořil prostory pro bankovní služby pro různé klientské skupiny České spořitelny, jako i společenské prostory banky.
ARCHITEKT NAD ZLATO
Máte zkušenosti se zahraniční praxí. Můžete srovnat tuzemský a tamní přístup k architektuře?
Již při škole jsem absolvovala dvě stáže: jednu v belgických Antverpách, druhou ve francouzském Dijonu. Profese architekta je tam daleko uznávanější a povědomí o oboru daleko větší. Západní svět vnímá roli architekta jako někoho, kdo může společnosti prospět více, u nás si lidé často myslí, že architekt je dekoratér a nechápou, že musí rozumět řadě různých oborů a musí je umět „dirigovat“.
Ateliér ve svých realizacích používá recyklovatelné a přírodní materiály, které šetří životní prostředí.
Vnímáte u svých klientů nějaké chyby, které v procesu navrhování dělají?
Možná je to snaha ušetřit na začátku celého procesu, při koupě budoucí nemovitosti a snaha rozhodovat se o ni bez přítomnosti odborníka, ať už je to architekt nebo stavař.
Někdy k nám přijde klient s již zakoupenou nemovitostí a posléze se od nás dozví méně příjemné skutečnosti, které mu realitní kancelář pochopitelně nesdělila. My jsme pak těmi„posly špatných zpráv“, když klientovi sdělujeme, že je například na parcele věcné břemeno, či že územní plán nedovoluje postavit to, co si klient přeje, nebo je v činžovním domě nesnesitelné podnebí mezi členy společenství vlastníků jednotek, s tím spojená patová situace při povolování stavebních úprav a tak dále. Snažíme se těmto případům zamezit, a proto nabízíme i poradenství před koupí nemovitosti. Dokážeme tímto například sjednat i lepší kupní cenu pro našeho klienta.
Další nízkoenergetickou stavbou ateliéru je dům Vítek.
V ateliéru také vyrábíte vlastní nábytek značky KIBIK. Jak systém funguje?
V ateliéru pracuje několik designérů, kteří mají na starost právě návrhy nábytku. Systém si klient může nechat vyrobit na míru. Řada Skatolo například funguje jako multifunkční krabice, která na malém prostoru pojímá postel, pracovní stůl a úložné prostory. Do budoucna bychom rádi vyvíjeli i osvětlení.
V portfoliu ateliéru najdete i chytrý nábytkový systém KIBIK.
Co byste jednou ráda navrhla?
Můj sen je vytvořit činžovní dům, domov seniorů a dům na stromě pro mého syna.
Právě ateliér pracuje na rekonstrukci rondokubistické vily na rozhraní Vinohrad a Vršovic od Františka Libry.
Máte nějakou radu pro začínající architekty?
Jít do světa a zjistit, jak to chodí za hranicemi.
Jaký je Váš názor?
Související články
Radka Valová z ateliéru OOOOX: Fotogenický interiér nestačí 
A1 architekti: Mladí lidé mají skvělé nápady 
I. D. architektura: Nejhorší jsou zkostnatělí čeští úředníci 
Daniela Polubědovová: Navrhování je proud energie 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu