Galerie Jaroslava Fragnera představuje novou výstavu: kurátoři David Vávra a Irena Veverková zaměřili na Antonína Raymonda (1888–1976), architekta českého původu, který v minulém století stavěl všude po světě: od Evropy po Asii.
Právě s Asií je jméno kladenského rodáka Raymonda spjato nejvíce: někdy je dokonce považován za zakladatele japonské moderní architektury. V této zemi působil od roku 1920 a jak uvádějí kurátoři výstavy, pro něj i jeho ženu to „byla láska na první pohled.“ Hned v roce 1921 zde pak založil vlastní ateliér, který projektuje dodnes pod jménem Raymond Architectural Design Office.
PŘES CELOU ZEMĚKOULI A ZASE ZPĚT
Úplně první architektonické kroky však Raymond podnikal v USA, kde pracoval v ateliéru Casse Gilberta a pomáhal se stavbou prvního newyorského mrakodrapu. Do Ameriky tehdy odjel ještě za studií na České polytechnice v Praze.
Z New Yorku se přesunul do Tokia, kde asistoval Frankovi Lloydu Wrightovi při stavbě známého Imperial Hotelu, se kterým se pojí pro Raymonda osudový příběh. Když město v roce 1923 zasáhlo zemětřesení, budova ho jako jedna z mála přestála – především díky tomu, že Raymond byl jeden z prvních architektů, který v Japonsku stavěl z odolného železobetonu. Ničivé zemětřesení tak paradoxně zajistilo architektovi věhlas. Zpátky do USA se vrátil v roce 1937, po válce se však vrátil a kromě své architektonické praxe působil rovněž jako diplomat (byl českým honorárním konzulem v Japonsku). Spolu s Čechoslovákem Ladislavem L. Radem založili v roce 1946 společnou kancelář v New Yorku. Raymond žil a pracoval v Asii i Americe, poslední roky života prožil v Pensylvánii.
Tvorba Raymonda je protkaná nejen různými zeměmi, ale i styly. Zatímco v Americe byla jeho práce políbená historismem, zejména neogotikou, v Japonsku pak konstruktivismem a funkcionalismem, což je ostatně patrné z vystavených projektů. Některé jeho stavby později nesly také prvky folklóru: ten se projevuje zejména v Raymondových sakrálních stavbách.
Po válce se pak architektova tvorba ubírala směrem k brutalismu a sochařské architektuře či dekonstruktivismu. Někteří ho tehdy považovali za rivala Le Corbusiera. Výstava jasně zařazuje jednotlivé Raymondovy stavby ke konkrétním stylům a nabízí tak přehledný průřez architektovou tvorbou.
POCTA SE VŠÍM VŠUDY
Výstava předkládá sedm významných Raymondových projektů z Japonska a Filipín, mimo jiné například dechberoucí prostory japonské univerzity Hoši. V tomto projektu je patrná inspirace Josefem Hoffmannem a vídeňskou geometrickou secesí. Díla jsou prezentována v instalaci z kartonu, kterou navrhl sám kurátor výstavy, architekt David Vávra.
Představeno je několik typů staveb, které reprezentují bohatý výrazový rejstřík architekta: mimo zmíněnou vysokou školu si tu můžete prohlédnout architektův poválečný ateliér v japonských lesích, dívčí křesťanskou univerzitu či kostel na Filipínách. Zastoupení zde mají i Raymondovy návrhy nábytku. Prezentované realizace výstižně doplňují autorské komentáře kurátorů, kteří architektovu tvorbu dlouhodobě sledují, a modely jednotlivých staveb.
Poměrně velký prostor expozice věnuje i Raymondově ženě Noémi, která měla na jeho tvorbu velký vliv. Byla podobně jako její muž velice talentovaná a věnovala se mimo jiné navrhování textilních výrobků, ale i návrhům mobiliáře, interiérů či artefaktů pro Raymondovy stavby.
Jednou z nejpůsobivějších částí výstavy je zeď věnovaná zásadám, kterými se Antonín Raymond celý svůj život řídil a vštěpoval je i svým studentům. Kouzlo citátů tkví především v tom, že je lze aplikovat na mnohem více oborů než jen architekturu.
Právě díky lehce stravitelné a jasné formě expozice výstava rozhodně není určena jen odborné, nýbrž i laické veřejnosti, která má chuť dozvědět se více o významných českých architektonických stopách na třech různých kontinentech. Přijďte se o tom přesvědčit sami: v Galerii Jaroslava Fragnera výstava zůstává do 6. prosince, poté putuje do brněnské Galerie architektury, kde bude otevřena od 16. prosince. K výstavě bude také vydán katalog, v němž zájemci najdou texty odborníků přednesené na malém sympoziu konaném v den zahájení výstavy, a rovněž i další materiály, které se už na výstavu nevešly.
Jaký je Váš názor?
Související články
Současná experimentální architektura: 3D tiskárny i modulární stavby 
Podzim ve znamení Designové budoucnosti 
Grand Prix Architektů ovládla architektura všedního dne 
Open House Praha - festival otevřených dveří 
Time for design: ohlédnutí za přednáškovým cyklem 
Autor:
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu