Žižkovská věž je někdy považována za jednu z nejošklivějších staveb světa. Má však také řadu fanoušků, mezi které patříme i my. Proto jsme se rozhodli přiblížit vám příběh této kontroverzní stavby, která vznikala mezi lety 1985 a 1992 podle návrhu architekta Václava Aulického a statika Jiřího Kozáka.
Biľakova jehla. Bajkonur. Raketa. Jakešův prst. Nejen takové přezdívky si vysloužil 216 metrů vysoký vysílač kvůli svému vzhledu. Architekt Václav Aulický byl jako mnoho jeho kolegů nadšený pro hi-tech architekturu, která se vyznačovala promítáním technologií do vzhledu a výrazu samotné stavby. „Když mi někdo řekne, že to vypadá jako raketa, jen mě potěší,“ směje se Aulický v rozhovoru pro DVTV.
PROBLEMATICKÁ LOKALITA I STAVBA
K věži si nicméně dodnes nenašlo cestu mnoho Pražanů. Své výhrady k vysílači má i historik architektury Zdeněk Lukeš. „Je to dost razantní zásah do panoramata Prahy. Dodnes jsem si nezvykl na pohled na věž skrze historické město,“ říká například pro dokument České televize, kde upozorňuje také na těžkopádnost a diskutabilní polohu stavby.
Dlouho nebylo jisté, kde bude vlastně věž postavena. Původně se měla nacházet například v parku Parukářka – protože by ale stála v ose letadlům směřujícím na letiště Kbely, měnila se lokalita. Ve hře byl i Petřín, nakonec však volba padla právě na Žižkov. I zde se však objevily komplikace: v Mahlerových sadech, kde věž vznikala, se nacházel židovský hřbitov.
Věži se dodnes zazlívá, že byla kvůli ní část hřbitova zničena. Na pravou míru však věc uvedl architekt Aulický. „Tehdy tam žádný židovský hřbitov nebyl, šlo pouze o park. A starý židovský hřbitov byl v rámci stavby věže dokonce renovován,“ upozornil architekt pro DVTV, „je však pravda, že se stavělo na místě bývalého hřbitova, takže pod zemí byly hroby. Ostatky se převážely.“
Aulický rovněž vyzdvihuje renovaci, na kterou díky prozíravým investorům přišla řada v roce 2009 a trvala celkem tři roky. „Věž dostala nový dech,“ míní architekt. Renovace se ujal ateliér SAD a svým projektem navázal na konstruktivismus, mašinismus a utopické vize architektury 20. století.
ZNOVU A JINAK
„Jde o náš dosud nejsložitější projekt,“ říká architekt Jerry Koza z ateliéru SAD. Architekti totiž museli řešit řadu technologických omezení. „Hlavní bylo, aby vše fungovalo. Samotný vzhled pak byla spíš taková třešnička na dortu,“ vysvětluje.
Kvůli normám musela být například většina materiálů nehořlavých. „O to víc nás ale realizace bavila. Každý prvek nese jasný důvod, proč vypadá právě takto,“ říká studio.
Návrh konzultoval SAD s architektem Aulickým dvakrát. „Víceméně se všemi našimi nápady souhlasil,“ vzpomínají architekti, kteří považují věž za ikonu doby a zásadní pražskou stavbu.
Z 3D pohledu je partné původní zaplnění kabin.
K projektu proto přistupovali s respektem. „Dnes by podobná stavba vznikala vzhledem k náročnosti i ceně projektu jen těžko. Když jsme na renovaci pracovali, uvažovalo se o výměně dvou výtahů. Stálo by to jako polovina celého rozpočtu, který jsme na rekonstrukci měli,“ doplňují a říkají, že na stavbě právě oceňují absenci prvků, které by zaručovaly asimilaci vysílače s okolím. „Baví mě, že se svým měřítkem vymyká městu a má naprosto radikální design,“ vysvětluje Jerry Koza.
Před rekonstrukcí si architekti stanovili několik zásad. Zaprvé nechtěli vůbec zasahovat do vnějšku budovy a ctít tak autorství Aulického. Zároveň chtěli vnitřek upravit tak, aby přilákal lidi: proto byli rádi za mediální pozornost, které se projektu dostalo a stále dostává.
OBLACA V OBLACÍCH
Odkaz k futurismu minulého století najdeme například hned na recepci, a to v podobě organického baru z bílého sklolaminátu. Architekti prostor podstatně provzdušnili a odstranili bariéry, které z věže dělaly labyrint. „Člověk se v tak úzkém a tmavém prostoru ztrácel. Snažili jsme se návštěvníkovi co nejvíce usnadnit orientaci,“ říká architekt Adam Jirkal ze SADu.
V prvním modulu přitahuje pozornost bar se skleněnými prvky, jež symbolizují půdorys věže. Nachází se ve vstupním prostoru do restaurace Oblaca. Ateliéru se tu podařilo postavit plně funkční kuchyň, díky které je možné ve věži dělat prvotřídní gastronomii.
Restaurace s krásným výhledem na město je vybavena polstrovaným bílým sezením. Lavice jsou rozložitelné na části, které mají takové rozměry, aby se vešly do výtahu: šlo totiž o jediný způsob, jak je dostat nahoru. Doplňují je bílé židle od firmy Vitra, která je partnerem věže. Světla jsou zakomponovaná v podhledu tak, aby jejich záře nerušila večer výhled na Prahu. „Někomu mohou připomínat vesmírné krátery. To je však jen vedlejší efekt technického řešení,“ říkají architekti. Restaurace má dvě úrovně, které opticky odděluje na míru navržená drátěná instalace zasazená v bílých kamenech.
Na stejném patře se nachází další podsvícený, tentokrát výhradně noční bar se skleněnými profily, které opět odrážejí půdorys stavby.
Pokud odsud vyjdeme po litinových schodech s ilustracemi slavných světových televizních věží od studia Officina, dostaneme se do apartmá s obložením z jilmového dřeva, které si zájemci mohou pronajmout. Součástí je multifunkční skříň s barem a mobiliářem, jenž pochází od značky Vitra.
Na stejném patře se nachází vyhlídkový modul se závěsnými křesly Bubble od finského designéra Eero Aarnia.
SPOJIT SÍLY
Původně byly součástí návrhu i edukační vyhlídky, jejichž obsah se bohužel z organizačních a finančních důvodů nepodařilo naplnit. Každá kapsle jednom z pater věže měla být věnována určitému tématu souvisejícímu s Prahou. Technologické zázemí zde nicméně funguje a z prostoru se dnes vysílají Otázky Václava Moravce.
Co se náročnosti projektu týče, nejtěžší bylo podle ateliéru dohlížet na propojení jednotlivých řemesel v jeden funkční celek. „Museli jsme perfektně zvládnout organizaci a produkci,“ říkají autoři návrhu. Na projektu totiž pracovalo kolem dvaceti různých řemeslníků.
S novou podobou interiéru věže přišla i změna funkce: zatímco dříve rozhodně nešlo o místo setkávání, dnes se zde konají svatby, večírky, výstavy a Pražané i turisti sem chodí na dobrý oběd i večeři s jedinečným zážitkem. Stavba se zkrátka otevřela veřejnosti. Ať už se názory na Žižkovskou televizní věž liší sebevíc, jisté je, že se jedná o unikátní technologickou stavbu, která dostala novou moderní náplň. Co na ni říkáte vy?
Jaký je Váš názor?
Související články
Přísné i rozverné kanceláře firmy KKCG 
Co se skrývá v ORCU 
Holport: Suchozemský přístav designových nadšenců 
Architektonická symbióza 
Když Baťa nedělá cvičky, ale domy 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu