Jsou mladí, talentovaní a cílevědomí. Designérské kreativní duo, které si přezdívá deFORM, za sebou má už spolupráci s firmami jako Heineken, Preciosa, Botas či Nike, pro něž vytvořilo působivé instalace - dozajista si pamatujete například dresy národního hokejového týmu zalité do ledu, které několik dní zdobily Václavské náměstí. Mimo to se ateliér věnuje i produktovému designu a vyhrál v kategorii Objev roku soutěže Czech Grand Design 2013.
Co víc, letos jste v nádherných prostorách Colloredo-Mansfeldského paláce mohli spatřit instalaci tohoto dua. Vznikla ve spolupráci s firmou Preciosa - jde o sérii pestrobarevných kávových stolků jménem BEADS, jejichž desky jsou vytvořeny ze skleněných elementů této české sklářské firmy. Výsledkem je nábytek s pozoruhodnou a jemnou strukturou.
Jakub Pollág, původem z Bratislavy, a Václav Mlynář, který pochází z Prahy, se potkali na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V současnosti studuje Jakub druhý ročník magisterského oboru Produktový design na londýnské Royal College of Art a Václav, který strávil v minulosti semestr na studiích v Kodani, ho bude následovat: letos nastoupí do prvního ročníku na stejný obor. Kudy vedla jejich cesta k designu, jaké je studium v zahraničí a na čem právě pracují? Nejen to nám v rozhovoru prozradili.
Kdy vám došlo, že se chcete věnovat designu?
Jakub: Původně jsem chtěl studovat na střední škole fotografii. Jenže můj otec, akademický malíř, mi to tenkrát zakázal. A tak jsem vystudoval gymnázium s tím, že pokud mě to nepustí, můžu jít studovat fotografii na vysokou školu. Jenže mě ten jeho zákaz naštval, znechutil a dopadlo to tak, že jsem přestal chodit na vernisáže a úplně se o fotografii zajímat. Místo toho jsem se věnoval hudbě. Když jsem končil gymnázium, netušil jsem, co chci dělat. Vracel jsem se tedy k tomu, co mě předtím v životě bavilo a zajímalo. Jelikož jsem jako malý chtěl být vynálezce, přihlásil jsem se na obor design, kde je vynalézavost klíčová. Po dvou letech jsem pak přešel na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (VŠUP).
Václav: Mě k designu dostalo spíš rodinné prostředí. Ze strany maminky máme v rodině asi 6 architektů, děda vyučuje na Českém vysokém učení technickém. Celá tato větev je orientovaná na umění. Matka učila fotografii na VŠUP, takže jsem od mala chodil na klauzury, díval se na diplomové práce. Tátova strana rodiny se zase orientuje na politiku. Nakonec to dopadlo tak, že můj bratr kráčí v otcových šlépějích a já se přiklonil k mámině, tedy umělecké straně.
Jak a kdy jste se dali dohromady?
Jakub: Ve škole. Oba jsme se chtěli zúčastnit Designbloku a shodli jsme se, že když uděláme instalaci společně, vyjde to levněji. To bylo v roce 2011. Každý jsme vystavoval své vlastní kusy, ovšem pod jedním jménem.
Václav: Celé to bylo docela spontánní. Než jsme se dali dohromady, mluvili jsme spolu tak pětkrát. Nejprve jsme vůbec neplánovali dlouhodobou spolupráci. Po Designbloku se ale ukázalo, že spolu fungujeme dobře.
První společná instalace na Designbloku 2011.
Interiér žižkovského obchodu Botas.
Jaký byl váš první společný projekt?
Jakub: Městská cyklistická helma pro českou firmu Krust. Byla to celkem velká zakázka, hned chtěli helmy vyrábět masově. Tehdy jsme se naučili pracovat synchronizovaně.
Václav: Od té doby je těžké říct, kdo přišel s jakým nápadem. Naše přítelkyně se nám smějí, že dnes už s Jakubem fungujeme jako manželský pár.
Městská cyklistická helma Krust.
Jak vznikl název ateliéru?
Jakub: V názvu jsme chtěli promítnout cyklus práce, i proto máme první dvě písmena malá – formování a deformování je zkrátka propojené.
Václav: V roce 2011, kdy studio deFORM vzniklo, jsme oba pracovali se sklem. Každý s jiným druhem, ale oba projekty byly o deformaci, slepování a tvarování.
Instalace pro Nike na Václavském náměstí.
Oba budete letos studovat magisterský program na londýnské Royal College of Art (RCA) – proč jste si vybrali právě Londýn?
Jakub: Pro mě to byl přirozený další krok. Rozhodoval jsem se mezi vyhlášenými světovými školami v Eindhovenu, Lausanne a Londýně. Londýn mi z těch měst přišel nejzajímavější.
Václav: Jedním z důvodů určitě bylo to, že tam studuje Jakub.
Instalace pro Nike na Designbloku 2013.
Mohli byste srovnat pražské a londýnské designové prostředí?
Václav: V Londýně je daleko větší konkurence. U nás je komunita designérů poměrně malá. Londýn je výzva, musíme se tam rozkoukat a prosadit se. Vrátit se do Čech můžeme vždy. Rozhodně se tam ale nechceme přestěhovat, spíš si rozšířit obzory.
Kolekce Grip pro sklářskou firmu Bomma.
Jakube, mohl byste srovnat studium na VŠUP a Royal College of Art?
Jakub: Přijde mi to dost podobné. V Londýně má ale student větší možnost výběru. V ročníku je 40 žáků, které vede 8 profesorských týmů, máte tedy 8 různých ateliérů. Na VŠUP připadlo na profesora daleko více studentů, jsou tam jen 3 ateliéry designu. Rozdíl je i v tom, že v Anglii má obor Produktový design daleko větší záběr: od volného umění po průmyslový design. Jeden z ateliérů na RCA je třeba zaměřen na hranici umění/design. Jeden student z tohoto ateliéru si vymyslel zrcadlový kostým, chodil po městě a díval se na své tělo, které odráželo prostor kolem. Výstupem bylo pětiminutové video. Já tehdy vytvářel sice funkčnější věci, ale bylo obohacující vidět kolem sebe úplně jiný přístup k designu.
Skleněné stoly Bianco P.
Jaká místa v Londýně rádi navštěvujete?
Jakub: Máme rádi London Members`s Club, který kurátorsky zaštiťuje Marc Peridis ze studia 19 Greek Street. Každý klub se vždy soustředí na nějakou skupinu lidí: ať už vysloužilé vojáky či vědce. Tento se jmenuje Library, zaměřuje se na architekturu a design. Máme tu také několik produktů, které si od nás klub koupil – svítidlo Transmission a kolekci Classics and Corian. Co se Prahy týče, mám rád Letnou.
Václav: Lidé do Member`s Clubu chodí na kávu a sedí v designových křeslech, které normálně vídáte v galeriích. V tom spočívá kouzlo toho místa. Prostor funguje jako galerie a klub dohromady. Co se týče Prahy, líbí se mi Žižkov v okolí ulice Bořivojova.
Ukázka z kolekce Classics and Corian.
Mohli byste popsat proces navrhování?
Jakub: Člověk hledá skrze knížky a internet inspiraci – může jí být třeba i hezká fotografie hor. Zároveň zjišťujeme, zdali náš nápad není již dávno někde jinde realizován. Poté se snažíme racionalizovat daný projekt, říct si, co by měl obsahovat a co ne, zúžit cestu, kterou se vydáme. Pak začínáme skicovat. Kresby přenášíme do 3D programu Rhinoceros. Poté děláme fyzické modely z papíru nebo ze dřeva. Na prvním prototypu vyzkoušíme ergonomii, úhly a tak dále.
Václav: Fyzicky končíme u prototypu. Věříme tomu, že by měl mít na starosti realizaci profesionál. Pracujeme s mnoha různými materiály, a tak pokaždé hledáme specialisty na kov, dřevo a tak podobně. V poslední fázi tedy děláme supervizi nad prací někoho jiného.
Instalace pro Heineken na Designbloku 2013.
Jaké jsou přednosti práce ve dvou?
Jakub: Naučili jsme se nechávat prostor tomu druhému. Síla je hlavně v názoru druhé strany, Václav mi kolikrát řekne, že v mém návrhu něco nesedí.
Václav: O všem můžeme diskutovat, hledat jiná řešení.
Houpací křeslo Rocker.
Stává se vaše práce specializovanější, nebo v ní tvoří instalace a design produktů rovný podíl?
Jakub: Specializovaní být nechceme. V Anglii mě nabádají, abych se specializoval, že není možné dělat oboje. Jenže nás baví dělat různé věci, to je pro naši práci osvěžující.
Které realizace patří mezi vaše stěžejní?
Václav: Dál nás určitě posunul objekt Transmission, které jsme vytvořili v roce 2012. Světlo bylo vystaveno na Olympijských hrách v Londýně a mělo takový mediální ohlas, že jsme z něj vytvořili prodejní kus ve zmenšené podobě. Důležitá byla pro nás i realizace helmy pro Krust.
Václav Mlynář a Jakub Pollág se světelným objektem Transmission.
Transmission jako produkt.
Jak vnímáte situaci designu u nás? Můžete srovnat český, anglický a dánský přístup?
Jakub: Myslím, že se nacházíme ve chvíli před zlomem, kdy design nadchne více lidí než jen úzký okruh společnosti. Jde podle mě o generační záležitost. V Anglii je například obrovská návštěvnost všech vernisáží, mám pocit, že se o design zajímají i běžní lidé. Jsou zvyklí udělat průzkum, než do nějakého produktu zainvestují. U nás hodně lidé slyší na slevy – pak jde kvalita stranou.
Václav: Máme pocit, že se přístup k designu zlepšuje. Firmám dochází, že potřebují originální design a byť nejsou zvyklí takové služby platit, investice do designéra se vyplatí. Hraje určitě roli prostředí, ve kterém lidé žijí. Mohu to srovnat třeba s Kodaní – tam si kupuje i ten, kdo není blázen do designu, kvalitní věci.
Vytvořiil jste již řadu instalací prezentujících různé firmy. Co se stane s materiály po instalaci?
Jakub: To je vždy problém. Neradi vidíme, když se materiály vyhodí v den, kdy instalace skončí. Například pro Designsupermarket, se kterým každoročně spolupracujeme, jsme vytvořili chytrý mobiliář, jenž jim vydrží do dalších let díky tomu, že se s ním dá flexibilně manipulovat. Funguje to již třetím rokem.
Václav: Někdy se ale bohužel vyhození elementů použitých v instalaci nelze vyhnout.
Instalace pro Designsupermarket.
Jakými slovy byste definovali svou tvorbu?
Jakub: Přidaná hodnota, deformace, funkce.
Václav: Hlavně ta přidaná hodnota. Snažíme se, aby věci byly funkční co nejdelší dobu a stále měly co nabídnout.
Co v současnosti chystáte?
Jakub: Účastnili jsme se několika designových týdnů: ve Vídni, Budapešti a Bratislavě. Ve Vídni jsme dělali instalaci pro tradiční vídeňskou firmu, která se vyrábí ručně šité boty Scheer. Nachází se v úplném centru, má 120letou tradici a řemeslo tu uchovávají perfektně. Charakteristická je pro toto místo vůně kůže: pro Vienna Design Week jsme tedy vytvořili křesla, takové masivní „ušáky“, které člověka zahalily do vůně a textury kůže. Na ostatních designových týdnech jsme vystavovali své starší produkty - třeba světlo Transmission.
deFORM u vídeňského obchodu s ručně šitou obuví Scheer.
„Ušák“ pro firmu Scheer na Vienna Design Weeku 2014.
Jaký je Váš názor?
Související články
Jan Plecháč & Henry Wielgus: Jsme vypravěči příběhu 
Olgoj Chorchoj: Naše práce je jako sezení na více židlích 
Rony Plesl: Design končí tam, kde končí emoce 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu