Když člověk vystupuje z metra na zastávce Hloubětín, zástavba panelových domů rozhodně nenaznačuje, že by se tu někde měl skrývat čerstvě zrekonstruovaný vesnický dům ateliéru A1. Jakmile ale ujde několik desítek metrů, zůstává mu sídliště v zádech a spatří úplně jiný svět: krásnou zástavbu kouzelných domků. Po chvíli hledání u lesa objeví i onen vysněný dům Lenky Křemenové a Davida Maštálky, potažmo A1 architektů.
Návrh stavby vznikl jako součást Lenčiny diplomové práce z roku 2008 na UMPRUM. Ke starému domu z 19. století architekti přistavěli novou dřevostavbu a vznikl tak objekt s křížovým půdorysem. V domě, ve kterém na první pohled zaujme kontrast černé a bílé, Lenka s Davidem nejen žijí, ale i pracují.
Ateliér od obývacích prostor odděluje v podstatě jen drobná předsíň na rozhraní starého a nového domu, přes dvorek pak vejdete do zasedací místnosti – bývalého chléva.
Nejen na skříňkách v předsíni si můžete všimnou zajímavého detailu: vertikálních škvír, jejichž pomocí skříňku otevřete.
Ateliér je dvoupatrový, ve druhém patře najdete zvláštní posuvný systém, který vás dostane k obrovské knihovně. Po chvíli pátrání uvidíte mezi knihami plechovou cedulku s nápisem. Natrefíte na ně téměř všude: David je totiž sbírá.
Cesta k domu trvala téměř šest let. „Dva roky zabralo vyjednávání na úřadech, další dva pak záchrana původních kleneb. Rok a půl se pak dělal dřevěný dům a interiér,“ vyprávějí. Jelikož původní dům byl ve špatném stavu, první rok se dělala chemická injektáž. Stěny u základů se provrtaly a vpustila se do nich hydrofobní směs, která reguluje zemní vlhkost.
Rekonstrukce původních oblouků v přízemí domu byla nejnáročnější. „Právě klenby - takzvané české placky - rozhodly o zachování starého domu. Úplně jsme se pro ně nadchnuli. Museli jsme je zpevnit a heverem zdvihnout do pevnějšího oblouku,“ říkají architekti. V původním návrhu měl nový dřevěný dům několik prosklených stěn, nakonec se ale nevešly do rozpočtu – i proto, že boj za záchranu původní klenby byl pochopitelně velmi finančně náročný.
Jedním z cílů bylo odkrýt původní vrstvy a vyzdvihnout danou strukturu domu: dát na odiv starý kámen, hlínu či dřevo. „Snažili jsme se v celé stavbě ukázat, co je nové a co staré. Nejen na vlastním domě jsme zvolili materiály, které umějí přirozeně stárnout tak, aby domu stáří slušelo,“ říkají.
Dřevostavby mají obecně rádi, protože se dřevem se skvěle staví, suchý proces stavby voní nejen v jejím průběhu, ale i dalších mnoho let. „Dřevo je v zásadě teplý materiál, kterého se všichni rádi dotýkáme," řikají. Dům realizovali s firmou Vittore.
Idea kontrastu starého, zděného s novým, dřevěným se promítla i do interiérových prvků objektu. Schodiště je z hrubého železobetonu a vytvořila ho firma DNA design. Po celém objektu také najdeme kovové detaily od Vojtěcha Bilišiče.
Srdcem celého domu je prostorná kuchyně s krásným výhledem na zahradu. Právě tady se odehrává většina večírků, které David s Lenkou čas od času pořádají.
Celý objekt je plný hravých detailů: závěsný systém v kuchyni je například vytvořen z násad na košťata. Atmosféra v kuchyni se díky třešni, která stojí před velkým oknem, mění s každým ročním obdobím. Odpočinek najdete v místnosti s kachlovými kamny od firmy Biofire.
Mnoho nábytku – jako například dřevěný rustikální stůl v jídelně – bylo vytvořeno na zakázku od Ateliéru Mánes a Krobot interiérů. „Pořádali jsme i různé workshopy se studenty, kteří nám velmi pomohli s výmalbou a terénními úpravami na zahradě,“ říká Lenka.
První patro domu ještě čeká na dokončení. V budoucnosti tu najdete dvě ložnice, toaletu s koupelnou a „lebedín“ - odpočinkovou místnost. Charakteristická je pro první patro symetrie a geometrická vyváženost.
„Do ložnic vedou dvoje dveře. Díky tomu můžeme pokoj v budoucnu rozpůlit, bude-li třeba, a zároveň se tak při otevření opticky otevírá celý prostor podkroví,“ vysvětluje Lenka.
Vanu v koupelně dodala firma Bednářství Fryzelka, která se mimo sudů specializuje na pivní lázně. Mnoho detailů v interiéru vzniklo až s domem.
SLUNCE A ROSTLINY JAKO PŘEKVAPENÍ
Dům leží na severním svahu a největší okna jsou rovněž orientována na sever kvůli výhledům. „Podle učebnic je tu všechno špatně,“ vypráví Lenka. Přesto v domě vše běží tak, jak má a oba jsou s výsledkem spokojeni. Překvapením pro Lenku s Davidem bylo, jak funguje v prostoru slunce. „Když jsme poprvé zažili celý denní a vůbec sezónní rytmus stavby, nestačili jsme se divit, kudy všude slunce prochází,“ říká David.
Milým překvapením byl i porost garáže doporučený od zahradnické firmy Arboreus. „V každém ročním období tu něco kvete,“ říkají architekti. Jejich přáním bylo vysadit na střeše obyčejné květiny, jako potkáváme u babičky na zahrádce.
Výrazným prvkem stavby je ohořelá fasáda. „Inspirovali jsme se tradiční japonskou architekturou. Od začátku jsme věděli, že chceme bílý a černý dům, který bude fungovat v kontrastu,“ říká David. Opálené dřevo je nejen esteticky poutavé, ale především vysoce odolné.
Techniku prý poprvé vyzkoušeli v roce 2008 na čajovém domě z Davidovy diplomové práce – tehdy mu ji představil japonský architekt Terunobu Fujimori. „Když jsme si fotili výslednou ohořelou fasádu, dokonce tu zastavili policisté a ptali se, jestli tu hořelo,“ říkají architekti. Co se celého domu týče, setkávají se prý i s pozitivními reakcemi sousedů.
I David si svůj projekt z diplomové práce, čajový dům, postavil: najdete ho na zahradě hloubětínského domu. „Je to taková naše zašívárna, kde trávíme rádi čas s přáteli,“ říká Lenka.
Dům má i s ateliérem plochu 220 metrů čtverečních, část na bydlení z toho zabírá asi 160 metrů. Stavba působí velice členitě a větší, než je – každý pokoj má jinou atmosféru. „Jsou to dva domy a přece společně tvoří jednu stavbu,“ říkají architekti. „Od té doby, co jsme spojili pracovní prostředí s bydlením, trávíme víc času doma,“ vyprávějí. A my se nedivíme – ani nám se odsud nechtělo.
Jaký je Váš názor?
Související články
Znovuzrozená roubenka v Orlických horách 
Föhr 
Statek nedaleko Bruselu 
Venkovský dům v Extremaduře 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu