V Athénách, a to nedaleko od skalního pahorku Akropolis, se nachází zrekonstruovaný dům od řeckého architekta Minase Kosmidise, která využívá dané lokality na sto procent. Interiér domu z poválečného období si na nic nehraje, dává přednost příjemné atmosféře před vyumělkovaností a kombinuje nové prvky se starými.
Ani původní interiér se nevymykal standardním realizacím z 50. let. V přízemí se nacházely místnosti, které se užívaly převážně přes den: obývacá pokoj, kuchyň a malou toaletu. V prvním patře pak byly situovány tři ložnice, prádelna, koupelna a balkon. Starý dům se noví majitelé rozhodli koupit především kvůli jedné velké výhodě: nádhernému výhledu na Akropolis.
Z výhledu se stal element, od kterého se odrážela celá realizace. Architekt umístil ložnici majitelů do přízemí a do patra naopak umístil obývací pokoj tak, aby z něj byl bezchybný výhled na starobylou stavbu. Dispoziční řešení celého domu bylo tedy uzpůsobeno tak, aby nebyla promarněna možnost tohoto unikátního výhledu. Vždyť kolik lidí na světě může večeřet při nasvícené athénské Akropoli?
Celková plocha interiéru činí 100 metrů čtverečních a již obývací pokoj naznačuje, že se jedná o realizaci plnou střídmějších barev. Pokoj laděný do krémova na první pohled láká svou útulnou atmosférou, kterou umocňuje především čalouněné retro křeslo a použití látky v doplňcích obecně. Jednoduchý tvar pohovky dovoluje v kontrastu použít lesklý vyřezávaný konferenční stolek, jenž se stává šperkem celé místnosti. Místnost je potom oddělena od ostatních nikoliv dveřmi, ale mobilními panely, které umožňují prostoru dýchat. Z obývacího pokoje tedy volně přecházíte například na terasu či do vedlejšího pokoje. Žádné škatulky, kliky a zámky.
Použití přírodních materiálů, v první řadě dřeva a látky, dělá z tohoto interiéru prostor, který nám lecčím připomíná dům naší babičky, v tom nejlepším slova smyslu. Interiér je tak příjemný, že nás nutí posedávat všude, kam se podíváme. Místnosti jsou tu přímo obaleny v textílii, která je použita například na potah židlí či visí od stropu až na zem.
Venkovní nábytek známý z kavárenských zahrádek je subtilním řešením posezení na terase a může posloužit jako zdařilá alternativa k plastovým židlím. Kovové útlé konstrukce židliček opticky propojují exteriér s interiérem, kde je černý kov použit ýpro konstrukce lampiček, stolků a dalších detailů.
Vhodná volba materiálu zajistí tomuto domu při večerním osvětlení velmi luxusní vzhled, lesklé materiály a sklo dodá interiéru tu správnou jiskru. Jestliže se přes den v domě cítíte opravdu jako doma, večeře při svíčkách a Akropoli vás naladí na zcela jinou vlnu a přenese od rutinních záležitostí velmi daleko.
Procházíme dále. Schody do patra jsou originálně zakončeny kruhovým schodkem, který je v kontrastu s čtvercovou dlažbou a může posloužit jako místo k chvilkovému posezení.
Zatáhnutím za třáseň poodsuneme posuvný panel a odhalíme ložnici. Ložnice volně, otočnými panely, navazuje na relaxační místnost či čítárnu.
Obě místnosti působí neuvěřitelně přirozeně. Sofa v čítárně navazuje svým stylem i barevností na retro křesílko v obývacím pokoji. Stejně jako prostor celého bytu nejsou tyto dvě místnosti nijak násilně přikrášlovány. Naopak, je z nich cítit, že tu někdo doopravdy bydlí. V objektu nenalezneme žádnou touhu po symetrii.
Koupelna doslova splývá s okolím, stejně tak jako její jednotlivé prvky splývají se svým pozadím. Střídmá tvarovost, narušená pouze černými liniemi, které z béžové vylézají jako černý fix na papíře, zaručuje tomuto prostoru obstát v kterékoliv době.
Osobitost a lidskost dělají z této realizace velmi příjemné místo k plnohodnotnému bydlení. Interiér podléhá zvykům a zálibám majitelů, stále si ale zachovává původní tvář, která je zcela nadčasová. Jaký máte z terasy výhled vy?
Jaký je Váš názor?
Související články
Spojením historie a moderny k unikátnímu minimalismu 
Z opuštěné továrny moderním domovem 
Totální koncept místa 
Byt mnoha tváří 
Bydlení v továrně na tužky 
Autor: 
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu