Mistr modernistické architektury Oscar Niemeyer (1907–2012) byl vrchním architektem hlavního města Brazílie, kterému vtiskl jedinečnou tvář nejen svou koncepcí, ale i mnoha stavbami. Ostatně i proto je centrum města Brasília zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO stejně jako soubor jeho staveb Pampulha v Belo Horizonte. Jeho smýšlení bylo levicové, v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, po nástupu vojenské vlády v roce 1966 emigroval do Francie, kde mimo jiné postavil sídlo ústředního výboru Komunistické strany Francie. Do vlasti se vrátil až po všeobecné amnestii v roce 1982. Učil na univerzitě v Riu de Janeiru a přátelil se s prezidenty Juscelinem Kubitschekem a Lula da Silvou. Mladý bouřlivák z Ria de Janeira se nakonec dožil úctyhodných 104 let a jeho budovy jsou dodnes cílem mnoha turistů a milovníků architektury.
Oscar Niemeyer v roce 1977.
Oscar Niemeyer zbožňoval křivky.
Stavby v Belo Horizonte v Brasílii.
„Záměrně jsem ignoroval pravý úhel a racionalistickou architekturu navrženou pravítkem a čtvercem, abych odvážně vstoupil do světa křivek a přímek, které nabízel beton. Tento úmyslný protest vycházel z prostředí, ve kterém jsem žil, s jeho bílými plážemi, obrovskými horami, starými barokními kostely a krásnými opálenými ženami.“ To jsou asi neznámější slova mistra modernistické architektury Brazílie, navíc skvěle vystihují jeho životní i profesní filosofii.
Most Ponte Juscelino Kubitschek v Brasílii.
Ikonické schodiště v Itamaraty paláci, sídle Ministerstva zahraničních věcí.
Nejprve byl okouzlen Corbusierovým modernismem, s ním také spolupracoval mimo jiné na centrále Organizace spojených národů v New Yorku. Postupně si ale vytvořil zcela jedinečné zaoblené tvarosloví betonu a skla. Seznam jeho budov a projektů je opravdu dlouhý – navrhl koncepci a mnoho – zejména vládních budov – nového hlavního města Brasília včetně římskokatolické Katedrály zjevení Panny Marie, za kterou roku 1988 obdržel Pritzkerovu cenu (ekvivalent Nobelovy ceny za architekturu). Byl aktivní až do konce života a ještě dnes se několik jeho projektů dokončuje.
Katedrála Zjevení Panny Marie v Brasílii.
Interiér katedrály Zjevení Panny Marie v Brasílii.
Katedrála Zjevení Panny Marie v Brasílii v noci.
Exteriér vojenského kostela v Brasílii.
Interiér vojenského kostela v Brasílii.
Po bok vil slavných architektů, jako je Savoye, Tugendhat nebo Farnsworthův dům, se hrdě staví soukromá rezidence Oscara Niemeyera, kterou pro sebe a svou rodinu postavil roku 1953 na předměstí Ria de Janeira. Je dokonalou ukázkou spojení modernistické architektury s fascinací oblými křivkami a splynutím s přírodou okolo. Rovné linky a pravé úhly modernistických vil nahradil zaoblenými křivkami, které jakoby člověka uvnitř objímaly a poskytovaly mu bezpečné útočiště s překrásným výhledem ven na exotickou flóru. Splynutí vnějšku s vnitřkem podporuje například i obří kus žuly, který vrůstá ze zahrady do obývacího pokoje. Estetiku zaoblených křivek doplňuje socha ženy od Alfreda Ceschiattiho umístěná před domem.
Vila prošla celkovou rekonstrukcí a nyní je otevřená veřejnosti a slouží i jako muzeum Osara Niemeyera.
Oscar Niemeyer ve svém domě Casa das Canoas. První patro bylo určeno návštěvám a společenským aktivitám, přízemí bylo soukromé.
Oscar Niemeyer navrhl i prezidentskou rezidenci na břehu jezera Paranoá – Palacio da Alvorada. Vzbuzuje dojem, jako by se vznášel nad hladinou. Na první pohled zaujme nově pojatá citace klasického mramorového sloupořadí, které opět nese jasný Niemeyerův rys – zaoblené křivky. Ty se dokonale odrážejí ve vodním zrcadle hladiny bazénu před palácem, do něhož jsou zakomponovány i bronzové sochy. Přechod exteriéru do interiéru mají na starost skleněné stěny, které odtajňují přepychově vybavený palác hlavy státu. Součástí stavby je i soukromá kaple.
Pohřeb Oscara Niemeyera v roce 2012 se konal symbolicky v prezidentském paláci, který před více než 50 lety navrhl.
Své budovy Oscar Niemeyer vybavoval i nábytkem, který navrhoval obvykle s pomocí své dcery Anny Marii Niemeyerové. Mnoho z návrhů je možné spatřit v jejich bývalé rezidenci Casa das Canoas. I v designu nábytku tvrdě potlačoval pravé úhly, zaobloval a porušoval symetrii, kde bylo možné. Modernita těchto návrhů stále žije v moderní reedici nábytku, včetně ikonické lenošky, lavice i křesílka s podnožkou.
Ikonická lenoška Rio navržená roku 1978.
Dokonale zaoblená lavice Marquessa z roku 1974.
Křeslo s podnožkou z roku 1971, které vzdává hold architektově zálibě v bujných křivkách.
Portrét Oscara Niemeyera (Mathieu Salvaign)
Pokud vás myšlení, které vytvořilo celé město a vzdorovalo pravoúhlé módě, zaujalo, doporučujeme vaší pozornosti knihu pamětí, které sepsal sám Oscar Niemeyer. Má poetický název Křivky času (The Curves of Time). Vyšla v nakladatelství Phaidon, zatím jen anglicky.
Casa das Canoas
Estrada da Canoa, 2310
Rio di Janeiro, Brazílie
Jaký je Váš názor?
Související články
Axel Vervoordt: Nejkrásnější umění 21. století stvořil čas 
Znáte první dámu modernismu Charlotte Perriandovou? 
Le Corbusier: ikona modernistické architektury 
Autor:
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu