Jednoho letního odpoledne seděla Darina Křivánková na zahradě staré fary v Kmetiněvsi, kam se s manželem přestěhovala z Prahy. Jelikož historický objekt s nádhernou zahradou přímo vybízí k pořádání dýchánků, i toto odpoledne se u ní doma sešlo několik známých.
Jelikož Darina, dnes šéfredaktorka časopisu Gurmet, ráda vaří, přichystala pro své kamarády občerstvení. Nad lahodnými pokrmy kdosi z nich prohodil: „Darino, my ti za to klidně budeme platit, hlavně prosím nepřestávej vařit.“ Právě tato věta vnukla výborné kuchařce a jejímu muži nápad: mohli by na faru začít zvát na jídlo nejen své přátele, ale i úplně cizí lidi, poznávat se a diskutovat nad talíři plnými lahodných pokrmů.
Za nápadem přitom vůbec nestála snaha podnikat a na večeřích vydělávat. „Především jsme chtěli využít úžasnou atmosféru a genius loci fary. První večeře se konaly v roce 2011. Nejprve jsme zvali známé, ti s sebou brali své přátele, což pro nás už byli v podstatě cizí lidé,“ vzpomíná autorka konceptu. Zvěsti o nevídaném nápadu se brzo rozkřikly a dnes je o návštěvu na faře obrovský zájem.
Cena menu se pohybuje kolem 1300 korun podle toho, co je zrovna na jídelníčku – zpravidla má šest chodů. Od začátku bylo jasné, že s jídlem budou párovaná vína. Práci si Darina dala i s výběrem prostírání, které často ladí k podávaným pokrmům. „Musíte myslet i na to, jaká bude hrát hudba a jaké bude osvětlení. Všechny tyto drobnosti vytvářejí komplexní zážitek,“ popisuje.
STAŘÍ ZNÁMÍ
Rozpaky se občas objeví hlavně na začátku stolování, proto má hostitelka připravený přibližný scénář, jak by měl večer probíhat. Začíná se přípitkem v kuchyni, a když se přejde k jídlu, má v záloze několik témat, na která s hosty hovoří. S postupem večera však počáteční nesmělost opadá. „Když se podává závěrečný dezert, nikdo by neřekl, že u stolu spolu sedí lidé, kteří se před chvílí seznámili. Je kouzelné vidět, jak si rozumí baletka, letový dispečer a zdravotní sestra,“ říká hostitelka.
Informace o chystaných večeřích obdrží zájemci prostřednictvím e-mailu. Pokud mají o večeři zájem, do čtyřiadvaceti hodin na nabídku musí odpovědět. Křivánkovi pak z přihlášených vyberou osm šťastlivců, kteří mohou přijít na večeři k nim na faru. „Přednost často dáváme lidem, kteří se hlásí opakovaně, a ještě se na ně nedostalo. Větší šanci mívají i ti, kdo e-mail hezky zformulují a projeví opravdový zájem,“ říká Darina.
Hostitelka zmiňuje i náročnost celé akce. „Přípravy zaberou tři dny, musíme sestavit menu, vybrat správné víno a dohodnout se s dodavateli masa. Následující den po večeři zase věnujeme celý úklidu a ,rekonvalescenci', vaření je prostě fyzická dřina,“ vysvětluje. Právě kvůli časové náročnosti se frekvence večeří v posledních měsících omezila. „Rozhodně to neznamená, že je projekt mrtvý. Chceme vařit, jen když na to opravdu máme čas,“ říkají manželé.
ZPÁTKY V ČASE
Šmrnc stolování dodává i atmosféra objektu z roku 1748. Když z fary odešel poslední farář, začal dům bouřlivě chátrat. Po několika letech stavba prošla zásadní, ale citlivou rekonstrukcí. Když se Křivánkovi na faru nastěhovali, věděli, že nebudou do jejího vzhledu výrazněji zasahovat. „Domu jsme se přizpůsobili a nechtěli, aby to bylo naopak,“ říká Darina, která se rozhodla zachovat původní dispozici domu.
Nábytek v interiéru pochází převážně z antiku Spomyšl. Ten manželé zkombinovali s moderními a industriálně laděnými prvky i uměním. V místnosti, kde se konají večeře, najdete například stříbrnou obloukovou lampu Arco nebo trojnožkové svítidlo Captain. Do domu Křivánkovi umístili obrazy malíře Vladimíra Franze. „Vytvořili jsme eklektický a vzdušný interiér bez zbytečných dekorací, ve kterém je nám dobře,“ říkají.
S novým využitím místa, které představuje bytová restaurace, se farní život posunul o stovky let zpět: dávno se tu totiž scházeli farníci. „Pro nás má smysl právě i to, že jsme faru opět oživili a navázali na její původní funkci. Význam to má zejména v dnešní době, kdy k sobě lidé mají často daleko,“ říká Darina.
Během téměř více jak padesáti večeří se na faře vystřídalo přes tři sta lidí. „Hosté mají často společné zájmy i povahu. Poznali jsme řadu nesmírně zajímavých lidí, které bychom jinak nepotkali. Mnoho z nich se k nám vrací a stali se našimi přáteli,“ uzavírá Darina Křivánková.
Jaký je Váš názor?
Související články
Proti Proudu: Bistro, kde to jiskří 
Abrakadabra: Pekárna s magickou atmosférou 
Když Alchymista čaruje 
Interiér nabitý emocemi, příběhy a kávou 
Teamountain: zažít čaj jinak 
Autor:
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu