Dekorativní rámy, malovaný obraz, zdobný porcelán. Restaurace Bockem je přesný protiklad chladných minimalistických bister, která letí v posledních letech. „My jsme na to šli jinak. Chtěli jsme se vrátit v čase do roku 1905, kdy byl dům postaven, a odhalit co nejvíc z původního interiéru. Toužili jsme po prostém, ale útulném místě s geniem loci,“ popisuje nad skleničkou výběrového cuvée Ondřej Kynčl, šéfkuchař a autor interiéru v jednom.
Dříve pracoval mimo jiné pro Kavárnu, co hledá jméno, nebo holešovický Vnitroblock – stejná parta pak nedaleko Arbesova náměstí založila i Bockem. „Chtěli jsme vařit bez kompromisů a přicházet s originálními recepturami, které jinde neochutnáte. Základem jsou sezónní suroviny v moderním zpracování,“ říká Ondřej. Na mysli má třeba soufflé Benedict, které připomíná věž z vyšlehaných bílků – dáte si ho třeba v rámci degustační tříchodové snídaně.
Dvanáct chodů omítek, pět chodů podlah
Ondřej Kynčl stojí nejen za místním menu, ale taky designem. V Bockem se ani tak nestavělo, jako spíš odstraňovalo, čistilo a napravovalo. Když Ondřej a jeho tým viděli interiér poprvé, netušili, kolik práce před sebou mají. „Věřili jsme, že za měsíc s klidem otevřeme. Brzy jsme ale zjistili, jak jsme naivní. Na podlaze bylo pět vrstev starých podlah, přes linoleum až po dlažbu, a na omítkách dvanáct vrstev nátěrů. Nastal takový domino efekt – na cokoli jsme sáhli, odhalilo další pozůstatky minulosti,“ vysvětluje. Nakonec se však dostali až k původním zdem, které dnes interiér zabydlují příjemnou patinou. Na odiv dali i originální prkennou podlahu či cihlový strop s výraznou klenbou.
Skoro všechno zvládli svépomocí, profesionální asistenci potřebovali jen při instalaci rozvodů. „Sešli jsme se v osm ráno a až do vyčerpání jsme jen seškrabovali, řezali, lakovali, brousili a vyváželi odpad. Spoustu jsme se toho museli naučit. Dnes už umíme závitovat, pozinkovat trubky i odlévat svítidla z betonu. Připomínalo mi to výrobu korpusů na dort,“ směje se Ondřej. „Interiér vznikal doslova pod našima rukama, a tak k němu mám opravdový vztah.“
Stejně jako k obrazu, který visí na stěně hned u vchodu. Je na něm Ondřejova babička. „Putuje se mnou po podnicích, kde zrovna pracuji. V Bockem už je ale konečná – sem prostě patří.“ Na dávné časy odkazuje také nádobí, talíře či příbory jsou někdy i sedmdesát let staré. Vidličku a nůž si odložíte například na stříbrný podstavec, který jako kdyby vypadl ze zámecké jídelny. Na míru vznikal taky veškerý nábytek; tým Bockem použil mimo jiné stoly z masivního ořechu, které tu zůstaly po předchozích nájemnících.
Interiérové doplňky z luhů a hájů
Svěžest do interiéru dostávají čerstvé květiny a taky košatá borovicová větev, která zdobí jednu ze stěn. Teď, v polovině léta, je pokrytá mechem. „V karanténě jsem hodně chodil po lesích, do přírody mě to vždycky táhlo. Do oka mi padla tahle větev, a protože jsme zrovna přemýšleli, jak zabydlet největší stěnu v restauraci, přivezl jsem ji s sebou. Podle ročního období si hrajeme se zdobením – na Vánoce sem zavěsíme perníčky, na jaře zase vajíčka,“ plánuje Ondřej. Z procházek ve městě i horách rovněž vozí kytice lučního kvítí. S nimi do Bockem přináší také barvy.
Nestal se z šéfkuchaře Ondřeje Kynčla tak trochu interiérový designér? „Víc mě to pořád baví v kuchyni. Nové dovednosti jsou ale k nezaplacení – umím skoro všechno opravit a nedám se jen tak napálit. A taky jsem zjistil, že design jídla a interiérů má hodně společného. Jednoduchá spojení jsou nejlepší.“
Elišky Peškové 5, Praha 5
Fotky: Vojtěch Tesárek
Jaký je Váš názor?
Související články
Červený jelen: třípatrový podnik, kde je stále co objevovat 
Mistro: středomořská kuchyně v interiéru od Olgoj Chorchoj 
Bistro The Eatery: Šedé, ale rozhodně ne nenápadné 
Proti Proudu: Bistro, kde to jiskří 
Phill's Twenty7: Obnažené bistro 
Autor:
Přidejte se k Insidecor komunitě...
Insidecor
Insidecor na Instagramu